V monografii Česká problémová dramatika šedesátých let 20. století se literární vědec a pedagog Masarykovy univerzity David Kroča (1973) zabývá obdobím, jež je pro poetiku původní české divadelní hry v mnoha ohledech přelomové.
Kniha se věnuje v první řadě dramatické tvorbě autorů Vídeňské skupiny Ernsta Jandla a Elfriede Jelinek, které spojuje experimentální poetika a současně téma kritiky nacismu.
Proslulá skladba spisovatele Huga von Hofmannsthal (1874–1929) z počátku 20. století odkazuje daleko hlouběji do minulosti: je v ní zpracován anglický Everyman, moralita z patnáctého století.
Kniha Zdeňka Hudce je vůbec první odbornou monografií věnovanou dílu zřejmě nejznámějšího nizozemského filmaře Paula Verhoevena, režiséra nemilosrdně otevřených společenskokritických snímků Turecký med či Sprej na vlasy.
V pozdní modernitě se požadavek tvořivosti a originality, spojené s vytvářením něčeho nového – požadavek vyhrazený do té doby zejména umění – stal čímsi všeobecně vyžadovaným.
Výjimečný kompilát osmi autorů, kteří představují poznatky z praxe divadelní tvorby ve specifických skupinách, která integruje umělce s postižením s profesionálními divadelníky.
