Autorka navazuje na úspěšnou knihu Fenomén Lébl a mapuje – opět formou konfrontační montáže autentických dobových textů – vrcholné období Léblova díla.
Slavný státní cirkus „Humberto“ vznikl v roce 1951 inspirován románem Eduarda Basse. Příběhy,
které autor knihy předkládá čtenářům a fanouškům, jsou historicky skutečné a začínají již v roce
1865.
Kniha je svědectvím jednoho z nejzávažnějších dětských týrání, které bylo zaznamenáno v historii státu Kalifornie. Matka malého Davea bije, trápí hlady a dělá z něj otroka rodiny.
Svědectví Henryka Schönkera odhaluje překvapivou skutečnost - město Osvětim se mohlo stát výchozím bodem pro masovou emigraci Židů a nikoli místem jejich vyhlazení. Dokumenty toto překvapující odhalení potvrzují.
Marie Ebner-Eschenbachová (1830–1916), původně hraběnka Dubská, se narodila v moravských Zdislavicích, kde je také pohřbena. Svůj život prožila střídavě na Moravě a ve Vídni. Výbor z deníků zachycujících obyčejný život neobyčejné hraběnky.
Petr Žantovský nám předkládá svůj výběr (ne úplný) nejdůležitějších postav českého básnictví 20. století. Ukazuje nám osudy básníků v sepětí s jejich dílem.
Autorku inspiroval k sepsání románu osud Janiny Nowakové, ženy, které se jako první podařilo uprchnout z koncentračního tábora Osvětim, kde byla uvězněna 12. června 1942 jako polská politická vězeňkyně s číslem 7615.
Jedním z páteřních témat knihy výtvarníka Jiřího Sozanského Valdice/ Odsouzeni k neexistenci je složité hledání vztahu – nebo spíše míjení – s lidmi, kteří prošli zkušeností politického věznění, a to zvláště v 50. letech.
Tyto skromné vzpomínky chtějí být zároveň i apoteózou vítězství zdravotníků nad dětskou tuberkulózou v poválečném Československu. Autor byl odborným lékařem pro tuberkulózu a respirační choroby, působil sedm let v košumberské léčebně.
Osobní vzpomínky na válečné útrapy i poválečnou perzekuci. Z řady autentických vyprávění válečného pilota vzniklo více než dvacet let po jeho smrti pozoruhodné pásmo jeho celého životního příběhu.
Ladislav Lábus patří k nejlepším českým architektům současnosti a jeho práce již několik desetiletí získávají velký respekt i značnou oblibu nejen u odborné veřejnosti.
Je to vůbec poprvé, kdy numerární člen Opus Dei, s jistou odvahou a upřímností, živě vypráví o podrobnostech svého života v této osobní prelatuře katolické církve.
První životopis kněze, pedagoga, publicisty, ale také politického vězně a především muže, který se zásadním způsobem podílel na formování bohoslovců jako rektor jediného kněžského semináře v obtížném období přelomu 60. a 70. let 20. století.