Brilantní kulturně historická studie
pojednává o záhadných vraždách,
které v 60. letech 18. století děsily
francouzský venkov a jejichž oběťmi
byly především mladé ženy a děti,
a o následném zrodu legendy o krvelačné
zvířecí bestii.
Morová nákaza byla nejen zdrojem paniky, drastických sanitárních opatření či morálního sebezpytování, ale představovala i složitý lékařský problém. Od vrcholného středověku do období osvícenství vzniklo na toto téma nesčetně traktátů.
Kniha vyznačující se poutavou formou a poetickým jazykem hledá cestu ke kultuře a mentalitě středověku prostřednictvím mytologických a dobrodružných vyprávění, která vznikala kolem základní osy pověsti o zakleté Meluzíně a rytíři Raymondinovi.
Kolektiv historiků z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze sleduje politické dějiny SSSR v kontextu porevolučních ekonomických a sociálních změn.
Ojedinělá publikace přináší příběhy přímých účastníků mírové mise, kteří zastupovali Československo v Koreji bezprostředně po skončení korejské války (1950-1953).
V jedenácti kapitolách ožívají zcela neznámé osudy potomků knížete Rudolfa Thurn-Taxise, členů knížecího rodu Kinských z Chlumce nad Cidlinou i jejich příbuzných.
Kniha se věnuje několika důležitým aspektům ambiciózního projektu tzv. "zdravotní policie". Tento osvícenský pojem bychom dnes mohli přeložit výrazy jako "veřejná hygiena" nebo "sociální medicína".
Autor pozorně sleduje život a činy Vladislava II. a odmítá rozšířenou představu o slabošském králi, neopomíjí jeho dlouholetého soka Matyáše Korvína a poté krále-dítě Ludvíka, který zahynul u Moháče.
Deník Helgy Weissové je autentickým svědectvím dívky z pražské židovské rodiny, která přežila hrůzy druhé světové války. Stejně jako v případě Deníku Anny Frankové jde o dílo mezinárodního významu.
