Sbírku Magorův ranní zpěv dělí od sbírky Magorova děťátka více než dvacet let, ale spojuje je v Jirousových básnických textech dosti výjimečná hravost, odlehčenost.
... v třetí části knihy je pomyslné jádro knihy. Zde František Dryje opouští propracovanost kratších básní první části i osobní, jímavou notu části druhé a pouští se tam, kam se pustili před nim — Karel Šebek, ale i Ivan Diviš či Jan Zábrana.
Sbírka Nade vše Bedřicha Stehna, nevšední procházka všedními dny, obsahuje šedesátku básní příběhů a příhod zralého básníka, jemuž „Nejdou z hlavy/ rozesmáté oči lidí/ které potkal/ v jejich šťastných chvílích/ nebo o kterých slyšel…“
Básně Antonína Bezděka psané na ruční papír a přímo na něm ilustrované, či doslova překreslené Václavem Stratilem, vznikaly v letech 1982–1985. Vystaveny byly polooficiálně v Brně v roce 1987, nyní vycházejí v původním rozměru i barevnosti.
Perly v pavučině jsou pro českého čtenáře první příležitostí, jak se v rámci jednoho svazku blíže seznámit s literárně velmi hodnotnou, leč z nejrůznějších důvodů upozaděnou či opomíjenou katalánskou poezií.
Třicet let od napsání ústředních veršů sbírky Jarní chodec (Dauphin 2009) vychází Petru Mazancovi sbírka s názvem Podzimní chodec. Je to jeho devátý soubor, nakladatelství stále stejné.
Jan Valík. Jeho slovesná tvorba je reflexivní, hříčkovitá, tezovitá, smyslově vrtošivá. Básník tvoří stejně přirozeně jako dýchá, vnímá a je. Žádná kašírovaná intošina, ani prekariátní pozérství, prostě poezie samouka tady a teď.
