Studie o současné české dramatické tvorbě si všímá nové tvorby autorů, kteří byli za minulého režimu umlčeni i těch, kteří jím byli s jistým omezením trpěni. Připomíná tvorbu autorů malých divadel a divadelníků, kteří se etablovali po změně režimu.
Řecká tragická poezie je bytostně politická, neboť život v polis i jeho inverze je ústředním tématem tragického dramatu. V této knize si proto autor klade za cíl pojednat o politických aspektech athénského tragického divadla a odpovědět na několik otázek.
Výpravná publikace na více než 260 stranách zachycuje nejen samotné inscenace, ale obsahuje také fotografie z dalších divadelních i mimodivadelních akcí.
Kniha je pokusem o zachycení přelomového období konce reformního procesu roku 1968 a počátku normalizace československé kinematografii. Kniha získala cenu Magnesia Litera 2012 za objev roku.
Cílem tohoto sborníku je představit v českém kontextu subdisciplínu s názvem vizuální antropologie a přinést českému čtenáři alespoň část rozsáhlé diskuse o vztahu antropologie k vizuálním reprezentacím, především o vztahu antropologie a filmu.
Autorka navazuje na úspěšnou knihu Fenomén Lébl a mapuje – opět formou konfrontační montáže autentických dobových textů – vrcholné období Léblova díla.
V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této slavné tragédie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou.
Pohled na tvorbu dokumentů z perspektivy autorů a autorekDobrodružství vzniku dokumentárního filmu v jedné knize. Rozhovory s tvůrci a tvůrkyněmi v různých fázích jejich dokumentární tvorby zachytávají proces od úvodního nápadu...
Klíčová kniha teorie dokumentárního filmu. Je sestavena na základě odpovědí na osm otázek, například – jak se dokumentární filmy liší od ostatních druhů filmu a jaké žánry dokumentu známe.
Italský western, jemuž je věnována tato kniha, představuje nejen jeden z nejpopulárnějších žánrů italské kinematografie, ale i komplexní sociokulturní fenomén, který rezonuje v širokém mezinárodním kontextu.
Často a s oblibou se říkává, že herectví ‘je jen jedno’. Nevyžadují ale různé divadelní druhy a žánry odlišné přístupy k performanci příběhu, který je základem každého divadelního díla?
Chionova kniha otevírá v oblasti filmových studií novou oblast: jestliže filmová teorie nahlíží svůj předmět zpravidla z hlediska vizuality, Chion situuje výchozí bod svých analýz do zvukového aspektu filmu.
