Celibát ako podmienka ku kňazstvu je už osem storočí hnisajúcou ranou Rímskokatolíckej cirkvi, ktorá ignoruje výrok Biblie biskup nech je muž jednej ženy. Liečiť túto ranu znamená znovu svätiť ženatých.
Bhágavatapurána (pravděpodobně 10. stol. n. l.) patří k nejvýznamnějším dílům sanskrtské literatury a tvoří jeden z nosných pilířů indických náboženských tradic.
Předkládaná publikace navazuje na učebnici Dějiny etických teorií I, vydanou poprvé v roce 2004.
Postihuje vývoj etického myšlení od Kanta po pragmatismus. V centru pozornosti jsou nejvýznamnější osobnosti důležité pro vývoj etiky tohoto období.
Autor pátrá po duchovních zdrojích mužské sexuality a možnostech obnovy identity v době krize a rozpadu patriarchálního systému. Zkoumá strukturu archetypických základů mužství a jeho nejvýznamnější symbol: falos.
Plotin, filosof alexandrijského vzdělání, který působil v letech 244–269 jako učitel v Římě, byl nejen zakladatelem novoplatonské školy, ale zároveň podstatně ovlivnil raně křesťanské autory.
Škvíry existence polské filosofky Jolanty Brach-Czainy jednoznačně patří k nejvýznamnějším filosofickým či šíře humanitním polským spisům nejméně za poslední půlstoletí.