Autorka analyzuje označování žen ve vyjadřovací praxi veřejného prostoru: táže se, do jaké míry si uvědomujeme vevázanost mluvního jednání do sociálního kontextu, jak se genderové normy a očekávání promítají do jazyka a jak je lze prolomit.
Publikace prostřednictvím uceleného souboru mezioborově pojatých statí dokumentuje inovace, které tzv. digitální obrat přináší do práce českých sociálněvědních a humanitních badatelů.
Fenomén dobrovolného bezdomovectví, a to nejen seniorů, je dodnes v českém prostředí nedostatečně probádanou oblastí a jeho existence je mnohdy v odborných pramenech opomíjena, či dokonce popírána.
Knížka, vydaná původně v roce 2000, vznikla jako učební text pro kurs, který autorka
přednášela studentům prvního ročníku sociologie na Fakultě sociálních věd UK. Pro
aktuální vydání nebyla revidována ani doplněna.
Kniha je překladem původní sociologické monografie z roku 1974, která analyzovala stav rovnoprávnosti žen v Československu ve srovnání se stavem v Německé spolkové republice.
Sebevražda je téma tabuizované, často budící rozpaky, nesouhlas, nebo dokonce odpor.
S prodlužující se délkou lidského života se stávají sebevraždy seniorů významným
problémem.
