V jedinečné sbírce grónských pohádek a mýtů najdete – až na několik výjimek – texty v češtině dosud nepublikované. Jejich rázovitost vyplývá ze specifického způsobu života Inuitů v drsných přírodních podmínkách.
Nikdo neumí milovat a nenávidět, toužit a podvádět tak odvážně a rafinovaně jako řečtí bohové a bohyně. Jsou jako my, ale jejich činy a dobrodružství jsou vepsány do nebeské klenby nad našimi hlavami.
Lidé různých kultur i dob si vyprávějí mýty a příběhy. Čím to je,
že tato vyprávění mají tak podobnou strukturu? Co to vypovídá
o lidské mysli, morálce i o světě vůbec?
Do knihy s názvem Staré pověsti české (poprvé 1894) shrnul Alois Jirásek své osobité interpretace čtyřiatřiceti národních pověstí a pokusil se tak oživit nejen příběhy z českého dávnověku a z dob křesťanských, ale i pražské pověsti či prastaré věšty.
V paláci boha slunce Helia, nejmocnějšího z Titánů, se narodí dcera. Malou Kirku všichni považují za nedochůdče - nevládne na první pohled zřejmou mocí jako její otec ani zlomyslnou krásou jako její matka.
Óoka Tadasuke byl skutečnou historickou postavou. Žil v Japonsku na přelomu 17. a 18. století, a protože tehdejší zákony byly příliš přísné, často je musel obejít svou vynalézavostí. Zavrhl mučení, žádal, aby každé obvinění bylo podloženo důkazy.
Mrazení v zádech zaručeno. Dvanáct strašidelných příběhů pro děti i rodiče. Praha byla odjakživa město zasvěcené magii. A přízraky z nejrůznějších legend tu přežívají dodnes – stačí jen vědět, kde je hledat.