České dějiny středověku, především středověká historiografie a kultura středověku představují spolu s pomocnými vědami historickými a chronologií zvláště hlavní životní badatelská témata profesorky Marie Bláhové.
Budapešť, stejně jako Paříž či Vídeň, zažila na konci devatenáctého století dobu náhlého rozkvětu. Stala se jednou z předních metropolí tehdejšího světa, s rychle rostoucí populací, výstavbou a překotně se rozvíjející kulturou.
Mapy a plány měst jsou nejen součástí dobové kartografie a zeměměřictví, ale také v mnoha případech překrásnými výtvarnými díly, která potěší oči i duši.
Monografie věnovaná unikátnímu rukopisnému plánu Prahy olbřímích rozměrů (245×294 cm), jejíž podstatnou součástí je jeho knižní faksimile v měřítku 1:1 s originálem rozvržená na 99 stran. Knihu provází obsáhlá biografie F. A. L. Hergeta.
Téměř padesát let je jméno KT Auschwitz (Osvětim) pro miliony lidí na celém světě spojeno s hitlerovským masovým vražděním, zločinem, jaký nemá v dějinách civilizace obdoby.
František Šmahel se začal systematicky věnovat dějinám Tábora na konci 70. let 20. století. Jeho původně zamýšlená revize dosavadních poznatků vyústila ve zcela nový, systematický průzkum dějin husitského Tábora.
Monografie uvádí legendu o sv. Wilfridovi do historických souvislostí, zabývá se důvody vzniku textu, jeho datací i rozdílnými názory na osobnost autora. Podává přehled událostí Wilfridova života, o nichž máme zprávu z uvedené legendy.
Pražské mordy, Skutečné kriminální případy z let první republiky (1918–1938) navazují jako přirozené pokračování na předcházející svazek Pražské mordy, Skutečné kriminální případy z let monarchie (1880-1918).
Kniha Rady synovi (Liber manualis ad filium), jejíž autorkou je francká šlechtična Dhuoda, vzniká ve druhé fázi karolinské renesance, kdy je aktivní znalost latiny a literární činnost téměř výhradní doménou církevních kruhů.
