Žánrově záměrně „rozcuchaná“ kniha. Drobné i delší celky, které nápadně i nenápadně, svou vážností i groteskností, smyslem pro drama i meditativní klid sdělují: Poezie není uhlazená a vyšlechtěná disciplína.
Naprosto originální kniha vznikla netradiční spoluprací populárního párového terapeuta a přední pražské tatérky Báry Fouskové. Dramatické, niterné, syrové, drásavé a upřímné verše jsou umocněny červenočernými grafikami.
„Bojím se být po smrti sám“, píše autor v posledním textu této sbírky. Je to jeden z nejpůsobivějších veršů, které jsem kdy četl. Pavel píše a myslí tak, jak to má básník dělat: v obrazech, které jsou nabité emocemi, nikoliv proklamacemi.
Všimli jste si, jak se při vstupu do lesa opatrně rozhlédneme a přestaneme hlasitě mluvit? Je to tak, jako kdybychom šli někam na návštěvu. A ono to tak opravdu je.
