Zcesty – mimo tvrdé a přesné hrany dlažebních kostek i svazující vůni letního asfaltu: V ranním mrazu či podvečerní mlze jít v nejistotě směru a jmen. Mapa poslouží nejlépe, pokud na ni zapomeneme: na věci příliš snadné (protože tolikráte ozkoušené).
Tři básnické sbírky psané od přelomu let 1953/1954 a poprvé vydané v šedesátých letech – Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (původně Lynč, 1968).
Nové, textově nejspolehlivější vydání. Básnické a okrajově též prozaické dílo Egona Bondyho z první poloviny padesátých let představuje jedno z logických vyústění a pokračování literatury druhé generace českých surrealistů.
Bratří Biglinové na dvojskifu je textová feérie na pomezí hájemství poesie a prózy.
Vlaková road movie na cestě nehostinnými krajinami až na práh smrti.
Lvovská thrillerová bajka, ve které je cosi z bahenní evropské minulosti.
Co s tím bylo nařčeno z předčasného defétismu i ověnčeno Cenou Jiřího Ortena. Odsouzeno za snahu zbytečně šokovat a později zařazeno mezi poezii poučených snílků. Jedná se o knihu tenkou, ale rozporuplnou.
Vladimír Vokolek je autorem hluboké existenciální osamělosti, zprostředkovávající lidského měřítka zbavený, ve svém úhrnu nepostižitelný poválečný civilizační vývoj.
Básnický triptych Kamila Boušky Dokumenty ve třech svazcích (Dokument, Má vlast, Na doživotí) je výjimečný jak uměleckou hodnotou, tak naléhavostí. Zpozornět by měli nejen čtenáři poezie, ale vůbec všichni, kdo dovedou číst.
