Zavřeli Magora, zavřeli Čuňase, vstávejte máničky vždyť už je na čase. Ano, to je jeden ještě z předrevolučních textů legendární undegroundové skupiny Hally Belly, která již 30 let brázdí sály a stodolami napříč celou republikou.
Retrospektiva písňových textů z let 2016 až …
Kniha přináší souhrn dvaadevadesáti textů rockového šansoniéra a multiinstrumentalisty Ravena. Vychází u příležitosti jeho padesátin a shrnuje jak počiny nejčerstvější, tak texty z dříve vydaných alb.
Je to jen pár slov úvodem, avšak je mi poněkud úzko z tíhy významu, kdy po opakovaném čtení výjimečné sbírky jsem se pustil tam, kam nás Ondřej Fibich napoprvé vedl, k obrazům ženy „ztracené v zeleni“.
Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků a doplněn svazkem třetím.
Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků.
Kam nás ve svém Třetím mandelu sonetů zavedl umělec slova psaného, mluveného i zpívaného Miloň Čepelka? Pro něj zcela netypicky třeba i na středomořský ostrov Korfu.
První část Poundovy životní básnické skladby Cantos, jejíchž sto sedmnáct zpěvů psal přes padesát let. V Cantos chtěl Pound po Homérovi, Vergiliovi a Dantovi vypsat sumu našeho věku, tradice a přítomnosti.
Cantos jsou Poundovou životní básnickou skladbou: jejich druhý svazek obsahuje oddíly „Jefferson: Nuevo Mundo“ (XXXI–XLI) a „Siena: Leopoldovy reformy“ (XLII–LI).
Na první pohled by se spojení "spoluobjevitel Největšího Čecha" a "stará japonská básnická forma" mohlo zdát poněkud fantaskním. Ovšem pro umělce Čepelkova rozpětí není nic nemožné.
Buďte labužníky tohoto mandelu poetických pochoutek a své oblíbené chutě hledejte ad libitum. A pamatujte: Každý je tak starý, jak se vznítí. To Vám sděluje básník a člověk, který dokáže prudce vznítit nejen sám sebe, ale i naši fantazii.
Sbírka Komponent Ondřeje Lipára (1981) vypovídá o rozežrání všedností, o úmorném střídání dní bez obsahu, o snesitelném a dostupném odžívání a strachu ze selhání.