Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy

Soubor skvělých 23 básní a neobvyklých ilustrací z tragikomického světa nese název Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy. Autorem je Tim Burton, známý především jako režisér nespočtu úspěšných filmů jako je například Střihoruký Edward, Mrtvá nevěsta Tima Burtona nebo Alenka v říši divů. Právě Burtonova představivost, extravagantnost a celková bezrozměrná fantazie, si našla řadu příznivců nejen mezi diváky, ale i mezi čtenáři.

Ačkoliv vám přečtení básní nezabere ani hodinku, skvělý zážitek vás rozhodně nemine. Fantazie není zrovna mým nejčtenějším žánrem, ale Burtonova poezie mě nadchla hned prvními verši. Kdo zná nějaký animovaný film Tima Burtona, určitě nebude překvapený, že hrdinové jsou nejen podivuhodní, ale především jsou tragickými postavami svého vlastního osudu. Nešťastné životy jsou zde na druhou stranu pojímány humorně. Nejedná se ale o výsměšný humor. Je sice nelítostný, ale i přesto bych ho označila za typ ,,chytrého humoru", který čtenáře zkrátka neurazí. Důležitou součástí knihy jsou také úžasné ilustrace Tima Burtona, které doplňují představivost každého čtenáře.

Sbírka obsahuje takové dva typy básní. Básně krátké, které jednoduchým stylem hodnotí trudnou skutečnost postavičky. A básně delší, v kterých se obvykle setkáváme s narozením, či vznikem podivuhodného hrdiny, a sledujeme jeho osud až k jeho nezdárnému konci. Je zajímavé, že do jejich životů vstupují obyčejní lidé, tedy lidské postavy, které mají na jejich smrti podíl. Člověk je zde zobrazován jako posměvačný, škodolibý prospěchář. Myslím si, že pokud nám chtěl Burton předat, kromě pobavení, nějaké mravní ponaučení, pak je to právě o zlomyslném lidském jednání. Většinou jde tak o odlišnost bizarního dítěte od rodičů.

Atmosféra příběhů je ale celkově nepopsatelná a určitě stojí za přečtení. Jedná se o 2. vydání (2013), které přeložil Richard Podaný. Myslím si, že se zhostil své práce dobře, protože verše nepůsobí vynuceně a v žádném příběhu mi nic nechybělo. Ale těžko mohu dál hodnotit, či kritizovat, když jsem nečetla originál. U mnohých čtenářů se překlad nevyhnul ostré kritice, ale je třeba mít na vědomí, že rozdílný jazyk = rozdílná interpretace světa... a tak pevně doufám, že se Richard Podaný přiblížil originálu co nejvíce. 1. vydání (2006) přeložila Michaela Šmejkalová, ale podle zdrojů (sama jsem toto vydání nečetla) nebylo moc kvalitní. Určitě se přikláním k názorům většiny čtenářů, že by nebylo od věci, aby podobné básnické sbírky vycházely dvojjazyčně.