Pokusili jsme se ochočit si vesmír poetickými pohádkovými názvy plnými nekomplikovaných kontrastů: žhavý Červený obr, ledový Bílý trpaslík. Konceptuální cyklus Terezy Bínové přináší bezprostřednost, hravost a hloubku básnické výpovědi.
Psaní strojem na děrné štítky má v nové sbírce Radka Malého nejen svůj formální půvab a neslouží jen jako záznam pozoruhodného tvůrčího procesu, ale také ustavuje svá pravidla, kouzla a omezení.
Zrychlila doba? Kdo ví... Ale Miloň Čepelka, alespoň pokud jde o poetickou formu v této knize, zrychlil bezesporu. Mezi druhým a třetím svazkem čekali haikumilové dlouhých osm let, a teď na čtvrtý jen dvě.
Soudě dle čtenářské obliby a krásy, kterou do nich tvůrce zasadil, jsou sonety Miloně Čepelky trvalky. V původních vydáních rozkvétaly bez ohledu na roční dobu, povětrnostní podmínky a svět za plotem libosadu.
Číst tuto sbírku milostných veršů je jako projít se rozkvetlou zahradou. Osvěžit se granátovými jablky, vínem, medem a kořením. Oslavit lásku v mnoha jejích podobách. Nechat se jí proměnit.
Třetí svazek Kritické hybridní edice—Slezské písně Petra Bezruče — přináší v knižním čtenářském vydání nově
revidovaný text této jediné Bezručovy sbírky a v elektronické vědecké edici veškeré varianty textu básní.
"Je z říše tajemství, ze země, kde se sní s otevřenýma očima. Otevřené oči všechno vidí, co se děje ve dne, co skrývá noc, všechna přání, všechny touhy, všechny sny."