Lukáš Motyčka (*1979 v Osoblaze) je bývalý vysokoškolský učitel, germanista, bohemista a též překladatel z němčiny. Jako básník se představuje veřejnosti poprvé.
„Bojím se být po smrti sám“, píše autor v posledním textu této sbírky. Je to jeden z nejpůsobivějších veršů, které jsem kdy četl. Pavel píše a myslí tak, jak to má básník dělat: v obrazech, které jsou nabité emocemi, nikoliv proklamacemi.
Křehce lyrické verše ze sbírky Věci, co by mohly vzplát Simony Rackové jsou zároveň i sytými a houževnatými svědectvími o každodenním soukromém autorčině životě.
Vojtěch Štěpán (nar. 1997 v Praze) se stal v roce 2022 laureátem 50. ročníku Literární soutěže Františka Halase. A jeho básnickým debutem Vlčencům na setměnou míhají se taje. Jakub Berlin. Hořec Vratič. Šifra Olbracht. Dybbuk. Holohloh. Bestie.
Vojtěch Vacek je vypravěč básnických příběhů, který výstižně a zároveň hledačsky a novátorsky pracuje s jazykem. Epické prvky posouvá často do až fantaskních podob: nadreálné se mísí s reálným v jedinečném amalgámu.
Záznamy bdělých snů je hravá i dravá sbírka veršů či malebných básní v próze slezského básníka Davida Bátora, jež vznikla během posledních čtyř let. Jsou to živé záznamy – často o životě neživých věcí, možná dokonce i o lásce samé.
Původně dvacetistránková báseň (1705) byla rozšířena o dvacet Poznámek, z nichž mnohé dosahují desítek stránek, (1714) a konečně doplněna dvěma eseji (1723).
Tři básnické sbírky psané od přelomu let 1953/1954 a poprvé vydané v šedesátých letech – Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (původně Lynč, 1968).
