Ačkoli se kniha zabývá architekturou, můžeme ji rovnocenně považovat za kulturologickou studii. Architektura je zde totiž mnohem více, než jsme v dějinách umění zvyklí, zasazena do kulturního kontextu, slovy autora je v kultuře rozpuštěna.
Josefa Lhota jako právník a organizátor nesčetných výstav celý svůj profesní život od roku 1952 zasvětil službě výtvarnému umění a jeho protagonistům ve výtvarnických organizacích a v závěru se po roce 1989 podílel také na obnově SČUG Hollar.
Purkyňův Politizující kovář je jeden z klíčových obrazů českého 19. století, propojuje v sobě řadu více i méně očekávatelných významů, vypovídá o přelomové době vzniku, o konstrukci postavení umělce a kritika a podílí se na autonomizaci malby.
Publikace vychází ke stejnojmenné výstavě Tvrdohlaví 2015 v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli. Střídají se zde práce zcela nové s díly, která jsou již "klasická" a svým způsobem charakteristická, tedy jakési ikony z let osmdesátých.
Berlínský diář, který směl být na základě autorovy poslední vůle rozpečetěný až 20 let po jeho smrti, se dnes z hlediska pohledu na osobnost Maxe Frische i z hlediska literárně politické historie stává jedním z jeho nejdůležitějších děl.
Záhádky jsou další Niklovou autorskou knihou a navazují na Lingvistické pohádky. Jde o komplexní umělecké dílo, které malé i větší čtenáře zavádí do světa hravé fantazie. Kniha obdržela cenu Magnesia Litera 2008 pro nejlepší knihu roku.
Kniha uznávaná a přijímaná jak studenty, tak profesionály, návrháři i veřejností. "101 věcí..." objasňuje některé matoucí aspekty tohoto oboru prostřednictvím nevšedních pohledů a ilustrací.
Třetí svazek edice věnované Topičovu salonu se dotýká dlouhého období let 1950 až 1991. Tato etapa historie místa na Národní třídě odráží proměnlivé kulturně politické klima dlouhého období totality.
