Politizující kovář Karla Purkyně: Realismus, (auto)portrét, alegorie

Neuvěřitelně mizerné, téměř nečitelné reprodukce obrazu Politizující kovář, kterému je tato monotematicky zaměřená kniha věnována, paradoxně dobře ilustrují to, co lze od této útlé knížky očekávat. Autor se neopírá o vlastní vidění. Vylučuje pokud možno co nejvíc svou subjektivitu ve snaze podat objektivní, téměř auditní zprávu o tom, co se dnes lze o obrazu a jeho souvislostech dočíst. Shromážděné poznatky použil při závěrečném hodnocení k tomu, aby se vymezil proti starším individuálním interpretacím (Štech, Volavka, Zemina) a přiklonil se k bezpečnějšímu pohledu na toto dílo jako na jedoho z prvků uměleckého přínosu Karla Purkyně „avantgardní“ vývojové linii českého umění. Toto zjištění – tedy, že obraz objektivně vzato vlastně ani příliš nevybočuje z řady (vynikajících) autorových děl - mě však jako milovníka výtvarného umění nijak nezasáhlo.
Autor V.Hájek byl nepochybně nechtěně výrazně kontroverzní pouze v okamžiku, kdy tvrdí, že „zásahy vůle autora do vznikání obrazu se málokdy u realistických autorů předpokládají“ a dokládá to tím, že „Courbet chce podle vlastních slov zaznamenávat to, co vidí, aniž by přitom prosazoval svou vůli“ (citace amerického kritika a historika M.Frieda - Courbet’s Realism). Takový hrubý nesmysl, který lze vyslovit jedině při nepochopení podstaty výtvarného tvoření, jsem zde opravdu nečekal. Přestože Courbet ani realistické malířství v tomto směru žádnou obhajobu nepotřebují, nedalo mi to, a vyhledal jsem jinou citaci tohoto malíře z roku 1854: „...ze všech svých současníků mám schopnost vyjádřit a zobrazit původním způsobem jak svou osobnost, tak společnost své doby“.