Sbírka básní a krátké prózy o přežití. O lásce a ztrátě, násilí a zneužívání, o ženskosti. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol a každá má jiné poselství. Jedna se snaží léčit zármutek, jiná zase bojuje s všudypřítomnou bolestí.
Dlouhé, ale i krátké básně jsou jakýmisi situačními scénáři: lyrický subjekt tyto situace „jen“ vidí a slyší a svou dikcí je destiluje do významů univerzálních.
Pro přítomný výbor ze svých písňových textů vybral Jiří Dědeček padesát šest textů. Seřadil a promísil je po svém, nejsou řazeny chronologicky podle data vzniku.
Výbor z básnické tvorby Lydie Romanské představuje verše z většiny autorčiných sbírek, jichž napsala na dvě desítky, a sice od titulu Půl hodiny po lásce (1982) k zatím poslední knížce s názvem Zpovídat se z poezie (2023).
Jako básnířka se et
Opožděná básnická prvotina Aleše Berného nabízí působivé epické pásmo z pražského Podskalí: rozhovor (lhostejno, zda imaginární, či skutečný) s někdejší láskou se v něm mísí s obrazy z dětství i líčením nevratné proměny celé čtvrti.
Originální poezie svérázného autora z Osoblažska, který čerpá inspiraci v historických i současných, převážně sociálních tématech.
Cca 45 básní doplněných 15 působivými ilustracemi.
Publius Vergilius Maro (70 př. n. l.–19 n. l.), nejvýznamnější římský básník tzv. zlatého období římské literatury, vytvořil epos Aeneis na přání císaře Augusta.
Tři básnické sbírky psané od přelomu let 1953/1954 a poprvé vydané v šedesátých letech – Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (původně Lynč, 1968).
Georg Trakl (1887–1914) byl rakouský lyrický básník, jehož díla oplývající bohatou symboličností obrazů tvoří základ rakouské poezie 20. století. Předkládané vydání první básníkovy publikované sbírky Básně (Gedichte) uvádí kromě českého převodu jeho
