Průlomové dílo nositele Nobelovy ceny za literaturu se zaměřuje na klíčové otázky spojené s kolonialismem a zároveň nabízí neobyčejný pohled na život a zrání chlapce Júsufa na počátku 20. století v Tanzanii, kam postupně začíná pronikat evropská moc.
Kniha Jany Poncarové Vlastní pokoje přináší dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami, zastupujícími různé generace, literární žánry, přístupy k tvorbě, názorové proudy i strategie přežití (nejen) v umělecké branži.
V textech, které s mystifikační hravostí překračují obvyklou podobu povídkového vyprávění, najdeme mimo jiné záznam wrestlingového
zápasu, kroniku fiktivní obce, přepis nonkonformního rozhlasového vysílání.
Domníváte se, že jste doma v bezpečí? Že vám nic nehrozí? Stejně smýšlela i sedmadvacetiletá Laura Králová. Bezproblémová a nezávislá mladá žena. Přesto byla jednoho květnového rána nalezena na podlaze ve svém obývacím pokoji. Uškrcená.
Rozhovory s lidmi, kteří pečují o staré a umírající v domovech seniorů, hospicech a nemocnicích. Pečovatelé, zdravotníci, ošetřovatelé, kteří vnímají svou profesi jako dar a lidskost a empatii jako její podstatu.
Pantagruel, „první arcidílo moderní komičnosti“ (F. X. Šalda) líčí svéráznou cestu hlavní postavy za poznáním. Stavba románu poskytovala autorovi spoustu příležitostí k satiře na všechny oblasti soudobého života a středověkého myšlení.