Ráj

Nejoceňovanější román Ráj nobelisty Abdulrazaka Gurnaha se konečně dočkal českého překladu. Vypráví strhující příběh o vyrůstání v nesvobodě, chudobě, národnostních bojích a strachu. I v takových podmínkách však hlavní hrdina dokáže najít přátelství, lásku a svůj kousek ráje.

(…) Především je to však text hravý, což se u africké literatury nečeká. Próza Ráje je čistě průzračná, ba až básnická, místy téměř pohádková. Tu se opírá o svahilské cestopisy nebo o vlastní životopis jistého slavného otrokáře, tam zas o nadsazené historky a žerty, jimiž si zpříjemňují život vedlejší, zpravidla chudé postavy. Až se dá spolu s výše zmíněnou Alenou Dvořákovou říci, třebaže postkoloniální teorie to nijak nezmiňují, že peklo života lze psaním přetvořit v krásu. A hlavně kvůli ní se vyplatí po románu sáhnout.

(…) V Ráji si nešťastná Azízova manželka usmyslí, že krásný chlapec Júsuf dokáže vyléčit její nemoc, jakousi skvrnu, která má až symbolický rozměr. Dala by se interpretovat tak, že ukazuje na ženinu participaci na obchodu (nejen) s lidmi. Proč ale takovou skvrnu nemá Azíz a proč je jeho žena, která je spíše nešťastná než bláznivá, vykreslena tak přísně? Jako by na „paní“ padala větší vina. Tento náhled do tradičního patriarchálního světa je do jisté míry mrazivý a je škoda, že zde ženský svět zůstává skrytý jako za zdmi nějakého paláce z Tisíce a jedné noci. Pod povrchem je možná nechtěně zobrazena jedna z dalších podob nesvobody. Nemusí jít jen o koupeného otroka, který nakonec, když mu je vrácena svoboda, řekne, že o ni ve skutečnosti nikdy nepřišel, protože koupit druhého člověka nejde.

(…) Protože, ruku na srdce, žádným strhujícím vypravěčem Abdulrazak Gurnah není. Jeho Ráj je však románem, který se stává podmanivým až s přibývajícími stranami, kdy si plně uvědomíme, do jakých detailů jej autor promýšlel a jak pevně držel vyprávění od prvních stránek v rukou. Možná že na nejlepší knihu od nobelisty bude mít většina čtenářů vyšší nároky. Přesto lze velmi dobrý překlad Ráje od Petry Nagyové uvítat nejen jako setkání s dalším držitelem Nobelovy ceny, ale i coby podnětný čtenářský zážitek.

(…) Literárně průměr; spíš prázdninové čtení než literatura, která intenzivně, jedinečně zní – a hlavně doznívá. Abdulrazak byl předloni, kdy Nobelovku dostal, v češtině terra incognita. Nevědělo se tu o něm zhola nic. Teď je k mání jeho románový Ráj (Prostor), doprovozený znalým a čtivým doslovem Aleny Dvořákové. Samotný text se vrací na místo Gurnahova dětství, do Tanzanie, pod niž spadá i ostrovní Zanzibar. A protože časem příběhu je kraj minulého století, africký stát je pod koloniální nadvládou Evropy. Ale nejen té: původní obyvatelstvo si ekonomicky podmaňují taky bohatí obchodníci z Indie a Arábie. Takže kolonizace dvojího druhu. V těchto kruzích dospívá titulní hrdina: z periferie putuje do města, z rodiny do otroctví, aby splatil dluhy, co nasekal jeho otec. Co je v téhle vývojové próze, v tom románu zrání, rajského? Někdy kulisy, sama příroda, někdy úběžníky v různých náboženských představách, které se tu každodenně mísí – ale nejvíc samotné vyprávění. Příběhy pohádkové ražby, vyprávěné mnohdy jen kvůli tomu, aby byly vyprávěny. Rajská je tedy u Gurnaha nejvíc sama řeč, osvobodivý slovní proud, průběžně modelované a překrývající se fikční světy. Ale i tady platí nakonec to, co u Ernauxové: literárně průměr, nic víc. (…)

(…) Román pokládá spoustu zajímavých a zvláštních otázek, na něž je těžké odpovědět a navíc odpovědi nejsou dány znalostí historie či specifickým poznáním, ale odpovědi leží v naší otevřenosti světu. Chce to totiž obrovskou sílu, hledat odpovědi a nechtít je ihned najít a možná i připustit, že žádná konečná odpověď neexistuje. (…)

(…) Román Ráj z roku 1994 je jeho nejslavnější knihou. Postavu a příběh Júsufa inspiroval osud stejnojmenného proroka z Koránu, a vlastně i z Bible. Jeho prostřednictvím poznáváme dopady kolonialismu, tvrdou realitu života nemajetných lidí, úžasnou exotickou krajinu plnou divokých zvířat i divochů lidských i touhu člověka po přátelství, lásce a svobodě. Dohromady to je úchvatný konglomerát. (…) Hodnocení: 80%

(…) A právě z toho důvodu bude chtít číst další romány Abdulrazaka Gurnaha, i když jsou si tematicky dost podobné, neboť vycházejí ze zlomového zážitku autorova života: odejít z domova, náhle a aniž byste si o tom mohli rozhodnout sami. To rozhodně není žádný ráj. Stejně jako Evropa, kde na vás pak leckdy koukají jako na „čmouda“. Každopádně literatura je magickým světem i proto, že v ní mohou uspět rovněž lidé, kteří by v reálném světě nebyli ničím.

(…) Psát o předkoloniální Tanzanii formou příběhu o otrokovi, jehož životopis je převzat z Koránu, svatého písma právě těch, kteří v regionu dříve obchod s otroky provozovali, je neotřelým a odvážným počinem. Budiž autorovi ke cti, že to považoval za nutné. Spolu s Júsufem nás provádí jedinečnou, a přesto i obecně lidskou zkušeností, jejíž milníky v podobě bezstarostného dětství, složitého dospívání, nečekaného přátelství, lásky i krutého vystřízlivění budou aktuální v každé době, kultuře a společnosti. (…)

(…) A pokud v některém z kamenných knihkupectví vezmete tuto knihu do ruky, pak zjistíte, že na rubu pevné vazby je opatřena výstižnou anotací z pera Ing. Petry Ménové: „Znáte ten pocit, kdy čtete napínavou detektivku, ve které jste zvědaví na každou další stránku a kapitolu? Přesně takovou knihu právě držíte v ruce (jen místo vyšetřování vražd budete prozkoumávat vývoj léčiv) (…) Co říci závěrem. Snad jenom tolik, že Příběhy spojené s objevy nových léčiv mají 320 stran velmi zajímavého a skvěle napsaného čtení. A že je tato publikace Stanislava Rádla již v nabídce knižních e-shopů.