V krátkých prózách se protnou místo, čas, historická postava s postavou fiktivní. Toto protnutí snad spustí fantazii čtenáře směrem do historie i směrem do krajiny.
Pavel Drozd je mimořádně vybavený pozorovatel, který do české povídkové tvorby vrací, co z ní pomalu vyprchalo: nápad, psychologický popis, smysl pro detail, poučenost, málo frekventovaná témata, sarkasmus, vtip.
Krátké povídky vztahující se, byť někdy jen okrajově, k Praze, byly napsány na sklonku autorova života. V textech se mísí Meyrinkův osobitý humor s tajemnem, mystikou, ale i zcela obyčejnými jevy.
Soubor krátkých próz, které vznikaly pro potřeby literární show EKG, kterou spolu s Jaroslavem Rudišem léta Igor Malijevský organizuje, vymýšlí a moderuje v divadle Archa.
Byl jsem na střední škole, plný ideálů, lásky i zklamání, ale i radosti ze života a často naopak smutku nad jeho krachem. V době, kdy nebyly mobilní telefony tak rozšířené jako dnes, a o tabletech se mnohým ani nesnilo.
Trapné povídky vyšly poprvé v roce 1921. Karel Čapek se v nich svým nezaměnitelným stylem zaměřuje na osudy lidí a jejich charaktery. Po přečtení knihy zjistíte, že od doby napsání těchto povídek se vlastně moc nezměnilo.
Poutníci , kteří opustili svou zem, dosud neznalí nového jazyka země, do které dorazili , se obracejí na veřejného písaře.
Pomáhá jim vyplňovat nezbytné úřední dotazníky.
To nejstručnější, co se dá říct o této knize je, že navazuje přesně tam, kde Němec před dvaceti lety skončil. Jde znovu o povídky, tentokrát je jich ovšem jenom pět a jsou dlouhé (románky).
Víra či nevíra a důsledky z toho plynoucí, rodinné rozbroje, rasové postoje, mezilidská nepochopení a nedorozumění, otázky vykoupení či poznání světa – to vše autorka opět podává v dokonalém absurdním tvaru.