Juan José Saer zůstává i v tomto románu věrný své tvůrčí vizi a soustředí zde základní stavební kameny své tvorby: úvahy o času a prostoru, o možnosti zobrazení skutečnosti a o nevěrohodnosti nástrojů – rozum, smysly a paměť.
Román Sedm bláznů (1929) zobrazuje Argentinu na okraji propasti. Monstrózní svět hemžící se snílky, revolucionáři a potenciálními diktátory může být vnímán jako Arltovo zlověstné proroctví trýznivého vývoje země ve 20. století.
Manželé Minářovi rekonstruují městský byt a na dobu stavebních prací se stěhují do venkovské chalupy. Ta leží v zapadlé malé vesnici uprostřed krásné přírody, postrádá ovšem civilizační výdobytky, které pro ně dosud byly samozřejmostí.
No co, snad se zase tolik nestalo... brání se Michal výčitkám své ženy Isabely. Má na mysli, že nakazit manželku nemocí, o které se ve slušné společnosti nemluví, není důvod k rozvodu. Isabelu jeho postoj rozzuří a rozhodne se, že se pomstí.
Zuřila válka. Chtěly bojovat. A jaký boj nakonec svedly!
„Postupuj jako s rovnicí. Rozlož ji. Najdi X,“ opakuje si studentka matematiky Charlie pokaždé, když se dostane do úzkých, a to se jí poslední dobou stává často...
Děj neobvykle koncipovaného románu je zasazen do bouřlivé doby konce 18. století, kdy se v ozvucích Velké francouzské revoluce hroutil starý svět a z jeho prachu povstal svět nový, plný vábných nadějí a tužeb...