Irena Šťastná v sedmé sbírce rozšiřuje své časové a prostorové perspektivy při načítání lidského života. Ale je to drásavá snaha. Znovu se totiž ukazuje, že jeho běh se v neměnném a neústupném rytmu opakuje.
Poezie Ireny Henzl Velichové jasně vystupuje z šedi básnické nadprodukce, kterou je současný literární trh zahlcen, a proto by neměla uniknout naší pozornosti.
Kniha je nazvaná podle třetího cyklu, v němž autor se stejnou bezprostřední vřelostí jako v předchozích dvou líčí svou nelehkou cestu k pochopení komplikované osobnosti dědy z matčiny strany.
Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky.