Pasáže jsou devátou prózou Michala Ajvaze. A zároveň jako by to nebyl devátý titul, ale stále tatáž, nekonečná kniha s věčně plynoucím vyprávěním. Román je s předchozími osmi knihami propojen průchody.
Příběhy židovských rodin v této knize mají nejen historickou výpovědní hodnotu, ale čtou se často jako epická dramata. Za jejich úspěchem stály odříkání a dřina, ale pak všechny smetl vichr historických událostí.
Mladá Ela obdrží po smrti milované babičky Apoleny svazek
starých dopisů. Obsahují milostná vyznání babičky a záhadného Williama, jsou plná keltských a irských mýtů a legend, ale
především odkazují na babiččino dlouho skrývané tajemství.
Záhadná žena, která byla nalezena zraněná na
silnici, záhy po transportu do nemocnice umírá.
Službu konající chirurg Michal Kameník jí už
nedokázal pomoci. Žena u sebe neměla žádné
doklady, jen v kapse měla psí pamlsky a na
oděvu psí chlupy.
Bezejmenná vypravěčka čtenáře rychle vtáhne do svého světa, jenž v sobě obsáhne pražské intelektuální kruhy i moravskou vísku, pražskou periférii i mezinárodní uměleckou rezidenci v Německu.
Rebecca Lindtová si většinou připadá jako podvodnice... Svět ji obdivuje jako ženu, která přežila tragédii. Ale jakmile by vyšlo najevo, jak to bylo doopravdy, její image by se zhroutila jako domeček z karet.
Horská vesnice v severní Itálii, starobylá vila s příliš mnoha
místnostmi a zpustlou zahradou, poslední dědic vymírajícího šlechtického rodu, dva muži, kteří se nenávidí na život a na
smrt, a přitom spolu nemají zdánlivě nic společného...
Ve svém jednoduchém průvodci pro všechny, kdo zažívají ochromení z čísel, William Hartston jasně a s humorem vysvětluje, jak bezpečně projít minovým polem matematiky, která nás obklopuje.
