V textu rozvíjí Luboš Svoboda svůj koncept imaginace digitality. Na základě zážitku z virtuální reality, ale i ze světa, do něhož se vrací a jehož proměny zaznamenává, vzniká svébytný básnický text s podstatným jazykově experimentálním rozměrem, ...
Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každým krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo.
Jiří Hůla byl české kulturní veřejnosti znám především jako břitký výtvarný kritik a duchovní otec Archivu výtvarného umění, který nyní hostí Centrum současného umění Dox.
Poezie Anny Štičkové v knize Všude pak viděla husy je věnována prožívání národní či náboženské identity a může být cestou k identitě i integritě personální a způsobem jejího budování prostřednictvím generačních vzpomínek a udržování rodových ritů.
Tuto knihu autor vydává ke svým sedmdesátým narozeninám, aby si udělal radost. Obsahuje chronologicky řazené básnické sbírky, jak v průběhu desetiletí vycházely mimo autorovu písňovou tvorbu, a ukazuje ho jako literáta, básníka.
Poezie může být kdekoliv, říká se. V anekdotách, pohádkách, vyprávěnkách, hrátkách, zpovědích i modlitbách. Věci jsou humorné, když jsou pravdivé. Krystyník je pravdivý, performativní, hraje si vážně. Vypráví i lyricky zpívá.
Vasilios Chaleplis se ve svém básnickém debutu dostává na samou hranici světů — těch intimních, které si neseme v sobě, a těch natolik vzdálených, že je navštěvujeme jen v našich nejdivočejších představách.
Básnická skladba Josefa Škvoreckého Nezoufejte! vznikla v roce 1946, ve své době však nebyla publikována. Jde v pravém slova smyslu o generační výpověď celé jedné generace.
„Sbírka Prý musím projít březovým lesem Štěpánky Borské láká na toulku po snové plejádě dní. Mimořádné okamžiky současnosti jsou zkoumány se stejným zájmem jako osobní momentky. Svět, ve kterém je podstatná každá drobnost, okouzluje opravdovostí...“
Tahle kniha je k autorčiným pětašedesátinám. Ne že by věk hrál v poezii nějakou roli, ale těch pětačtyřicet let, 1977–2022, kterými se kniha probírá, důležitých je.
