V uších celý oceán

Autorka se ve své sbírce představuje jinak, než jak jsme u ní byli dosud zvyklí, tematicky, stylově i emočně. Její verše, tentokrát téměř bez interpunkce, mohou pro svůj velmi omezený formát působit svazujícím dojmem, ale čtenáři nabízejí úžasný prostor k bezbřehé fantazii. Inspiraci pro ně čerpá i nadále v sobě a kolem sebe, v přírodě a v každodenním životě, nechybí však ani závažná společenská témata. Její oči vidí více než oči mnohých jiných, a pak už není třeba vysvětlovat, stačí jen reflektovat. A tato reflexe je neotřelá, často až překvapivě hravá, dokonce se občas objevují i jazykové hříčky. Nejde přitom o hravost nahodilou, vždyť jedním z výrazných rysů básní je jejich pečlivé pointování. Kromě toho je z každého verše, z každého slova přesvědčivě patrná radost z psaní jako prostředku sebevyjádření. Jako by jimi básnířka zvala své čtenáře, aby se k ní připojili a ozvláštnili tak svůj život, stejně jako je ozvláštněn ten její. Těžko lze přesvědčivěji vyjádřit, jak je pro ni vlastní tvorba důležitá.