Krtka probudilo sluníčko. Bude pěkný den, a tak ho stráví na zahradě. Posnídá mrkvičku a do práce. Čekají na něj sladké jahůdky. Po dobrém obědě si odpočine, vykoupe se v rybníčku a večer znovu do postýlky. Klasické dvanáctistránkové leporelo pro nejmenší.
Kanárské ostrovy. Jejich jméno jsem slýchával často jako dítě začátkem 90. let. Představovaly vzdálený svět, který ke mně promlouval skrz barevné letáky cestovních kanceláří s příšernou typografií.
Magda, studentka umělecké školy, odjíždí na léto
na starý zámek, kde má za úkol restaurovat obrazy.
Její přítel Milan je proti, ale ona vidí v zakázce
velkou příležitost a šanci něco se naučit.
Jak přeprat o dva roky staršího Slamáka a stát se členem kmene Apačů?
Čím si získat respekt spolužáků?
Lze odpustit zradu a obnovit přátelství?
Jak zachránit kámošku před běsnícím psem, a přitom se nezrakvit?
Kvůli čemu má smysl obětovat háro?
Co by se stalo, kdyby máma měla vždycky pravdu? Neběhej, upadneš! Nešťourej se v nose! Kam se propadnu, když budu dupat? Třináct kapitol, třináct dětí a třináct příběhů.
Do sešitku v hnědých deskách si Jana Doležalová-Franková (1967-2021) zapisovala své sny, především ty, které považovala za zásadní, od roku 1994 do roku 2022. Pro toto vydání byly texty jen minimálně jazykově upravovány.
Literatura a život mají společného jmenovatele: příběh...
Píší se sedmdesátá léta a William „Mole Man“ Lyttle vykope v tunelu pod svým domem větu, která nezvratně ovlivní chod našeho světa. „Naše životy už nám nepřipadají jako příběhy.“