„Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu,“ čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení.
Louise Glücková získala v roce 2020 Nobelovu cenu za literaturu mj. za „nezaměnitelný básnický hlas, který s prostou krásou zobecňuje individuální existenci“ – a tohle zdůvodnění poroty výtečně vystihuje i její novou básnickou sbírku...
Písňové texty Jana Buriana patří od sedmdesátých let k tomu nejlepšímu, co v novodobé české písničkářské poezii vzniká. Od počátku byly vedle své zpívané podoby i tištěny a čteny jako plnohodnotná poezie.
Výbor Bubásně z díla německého básníka Christiana Morgensterna vznikl ve spolupráci překladatelů Jany Pokojové a Jana Januly a ilustrátorky Karoliny Žitné.
Dobrodružství! Při tom slovu se nám vybaví daleké cesty do cizokrajných končin, Afrika, šelmy. Naopak kdo sedí doma, je pro nás pecivál. Nenechme se ovšem mýlit, i doma lze zažít neskutečná dobrodružství – jenom je třeba umět se dívat.
Poezie polského squatera, nekompromisní a výbušná, vzbudila pozornost ve světě, a tak jeho sbírka vychází současně s výborem The Squatters' Gift, kterou Robert Rybicki vydává v USA v nakladatelství Dalkey Archive Press.
Krátká říkadla o cestování malého Krtečka - lodí a motorovým člunem po vodě, vrtulníkem a letadlem ve vzduchu, vlakem, autem a na motocyklu do přírody, ale třeba i na sněžném skútru a v ponorce.
Poezie Karla Miloty je jedním z nejpodivuhodnějších básnických labyrintů, které u nás najdeme. Milota není básníkem pro každého. Jeho poezie není snadno dostupná: klade značný odpor jak rozumu, tak citu.
Veselé leporelo Josefa Lady s lidovými říkadly o koťatech, zajíčkovi, vodníkovi, zimě nebo o houbách je dnes českou klasikou i nakladatelským evergreenem.
Měsíc tak pošetile modrý navazuje na nedávnou autorčinu sbírku Děravý testament. Vnitřně propojené verše procházejí různými krajinami a dramaty života – jako by básnířka šla znovu svou cestou a přitom výrazně prohlubovala vlastní stopy.
Jan Nebeský alias Jan z Wojkowicz byl mistrem podmanivých nálad znějící „hudbou podjeseně“ a vonící chladivým vzduchem „nejtesknějších navečerů“. Jeho verše promlouvají půvabem zapomenutých a znovu nalézaných věcí.
V. V. Majakovskij, autor glorifikovaný i zatracovaný, protežovaný i takřka pozapomenutý: pod nánosy ideologického balastu a předsudků se nachází jeden z nejoriginálnějších světových básníků, jehož tvorba vždy budila pozornost a často i vášně.
Potkat místa jako jelena na cestách je vzácné, ale podaří-li se to, otevře se nám jemný svět. Jak chodec-básník jde, ožívá před ním sama krajina i krajina vzpomínek.
