Sedmá kniha z cyklu kronik o planetě Duna, fenomenálního díla světové sci-fi, v sobě skrývá tolik překvapení, postav a dějových zvratů, že jistě potěší i toho nejnáročnějšího čtenáře.
Co by to bylo za autorský svět, kdyby k němu neexistovala encyklopedie? Mycelipedii nestvořila pouze autorka celé ságy, ale spolu s ní také skalní fanoušci, kteří přibývají – inu jako houby po dešti.
Myceliální sága Vilmy Kadlečkové obsahuje kromě osmi knih také tři povídky, které rozvíjejí děj celého příběhu a dodají čtenářům další rozměr mnohovrstevnatého autorčina vesmíru.
Oberon je borec. Oberon je nejlepší. Oberon je mistr všeho, co dělá. Oberon je… pes. Ale to už všichni fanoušci a fanynky železného druida Atticuse dobře vědí.
Před milionem let vymazala erupce hvězdy Delty Pavonis civilizaci ptakoještěrů z mapy Galaxie. Jejich planetu kolonizují ve 26. století lidé, kteří díky relativistickým motorům Spojených úspěšně pronikají do vesmíru.
Kolo času se otáčí a věky přicházejí a odcházejí, zanechávajíce za sebou vzpomínky, jež se mění v pověsti. Pověsti blednou v mýty a dokonce i mýty jsou dávno zapomenuty, když se věk, jež se zrodil, vrátí.