Neuromancer

Má sci-fi ještě vůbec naději na smysluplnou existenci, když dnešní technologie a vcelku běžné přístroje jsou mnohem úžasnější než ty, které předvídali klasikové žánru? Odpověď nabízí klasické dílo Williama Gibsona Neuromancer, které vyšlo v novém českém překladu. (...) Neuromancer skutečně jen stěží odpovídá běžné či klasické představě o science-fiction a pouze potud k ní patří, pokud sem řadíme i různé antiutopie, jako jsou Zamjatinovi My nebo Orwellův 1984. Je například velmi obtížné jednoznačně lokalizovat příběh a svět Neuromancera v budoucnosti, pokud si ji chceme představovat jako prodlouženou projekci vývojových trendů informačních a jiných technologií dneška. William Gibson zkrátka podniká myšlenkový experiment jiného druhu. Zkoumá, jak by asi vypadala naše přítomnost, kdybychom se na ni podívali nějak jinak, zevnitř. Třeba tak, jak by ji vnímal ten, kdo se probudil z nějakého tíživého snu a v první chvíli po probuzení ještě neví, sní-li, nebo je-li už v reálném světě.