Hlas ticha, text čerpající ze starodávné posvátné tibetské literatury, který sepsala Helena Petrovna Blavatská, filosofka 19. století, je syntézou Knihy zlatých pravidel.
Tato kniha je věnována filosofii G. W. F. Hegela, nejdůležitějšího představitele německého idealismu, a vychází u příležitosti dvoustého výročí vydání Hegelova nejvýznamnějšího díla, Fenomenologie ducha.
Historický úvod do filosofie od profesora dějin filosofie na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK. Kniha se snaží srozumitelným způsobem poskytnout na minimální ploše maximum informací, a to od nejstarších dob až po osvícenství.
Greenovo „srdce temnoty“ z roku 1961 rozehrává věčná témata svatosti, povolání, lásky, víry a zoufalství s mistrovstvím, pro něž bývá právem nazýván Dostojevským dvacátého století.
Tato část čtyřdílné antologie obsahuje Buddhovy rozpravy, písně z Théragáth, Dhammapadam, několik džátak (to vše z pálijského kánonu Tipitaka) a nekanonické Milindovy otázky.
Učitel církve rozjímá o nebeské blaženosti na základě biblických obrazů a podobenství. Hluboké teologické pravdy jsou zde podány jednoduchou a přístupnou formou.
Husserlův přístup k otázce "Co je normální?" zřetelně ukazuje aktuálnost a živý smysl jeho myšlení, zároveň však naznačuje možnosti věrohodné a plodné polemiky s omyly a zmatky takzvaného postmodernistického uvažování.