Romantický příběh s jiskřivými dialogy plnými francouzského šarmu a suchého britského humoru; odehrává se po napoleonských válkách v březnu až říjnu 1816 ve Velké Británii.
Lady Eliza Vardenová má před sebou ještě jeden londýnský ples, na který se musí ze společenské povinnosti dostavit, a potom se zase bude moct vrátit ke klidnému životu na svém venkovském sídle.
Bast je mistrem směnného obchodu. Vyjednávání, jak výhodně dostat něco za něco, je pro něj
stejně přirozené jako dýchání. Sledovat ho při tom je jako sledovat umělce při práci. Jenže i mistr
tesař se někdy utne.
V odlehlé holandské vesnici, kam lidi zvenčí přijdou jen zřídka, se místní veterinář vydává na další
rutinní návštěvu sousedního statku. Je začátek parného léta a v okolí se šíří zvěsti o nemoci skotu...
Zpráva o setkání s jakijským čarodějem donem Juanem nás zavádí do světů, v nichž platí jiné časoprostorové zákony, ale které jsou stejně skutečné jako ten, na nějž jsme zvyklí.
Silniční dělník objeví ve výkopu tělo těhotné dívky. Téhož dne se u dveří inspektorky Lottie Parkerové objeví cizinka se synkem a prosí o pomoc při hledání ztracené přítelkyně.
Sedmasedmdesát dlouhých let, jihoindická Kérala na Malabárském pobřeží a tři generace rodiny, která trpí zvláštním neduhem. V každé generaci nejméně jeden člověk utone – a v Kérale je voda všude.
Caterinu, čerkeskou princeznu, unesli v horách na Kavkaze, prodali do otroctví a poslali do Benátek. Tam potká mladého notáře Piera da Vinci, který ji z otroctví vysvobodí. Caterina byla divoká a nezkrotná, svobodná jako vítr..
Po třech letech spatřil Cristo znovu Erininu tvář, a všechno se vrátilo… To, jak se Erin usmívala, jak ho líbala, jak se s ním milovala… Jak ho zradila a okradla! Tvář Crista i po těch letech Erin připadala stejně tvrdá, stejně krutá, stejně temná…
Próza Včera je čtvrtým a posledním románem maďarsko-švýcarské spisovatelky Agoty Kristofové (1935–2011). Román tematicky vychází z období, kdy spisovatelka, po svém útěku z Maďarska v roce 1956, deset let pracovala jako tovární dělnice.
U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle Vděk navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů.
Horská vesnice v severní Itálii, starobylá vila s příliš mnoha
místnostmi a zpustlou zahradou, poslední dědic vymírajícího šlechtického rodu, dva muži, kteří se nenávidí na život a na
smrt, a přitom spolu nemají zdánlivě nic společného...