Jednapadesát básní sbírky je uspořádáno do čtyř oddílů, členěných ještě navíc po úvodní básni každého z nich čtyřmi „minimotty“ ve znění: „klimatizováno“, „monitorováno“, „neaktualizovat“ a „nepřeposílat“.
Sbírka Herbář k čemusi horšímu je něco mezi atlasem a skládkou. Vychází z nejistého pocitu, že básně se válejí jak pod placatějšími kameny, tak v agresivních i melancholických diskusích vážkařů, detektoristů a sběratelů achátů.
Ivo Vodseďálka lze bez nadsázky označit za jeden z neobjevených pokladů moderní české literatury, tedy v tom smyslu, že širším čtenářským vrstvám je autor téměř neznámý.
„Kavárna je tady kostel pro kuřáky!“ čteme v jedné z básní sbírky. Sylva Fischerová píše o městě, ve kterém se narodila a ve kterém od dob univerzitních studií žije.
Básnířka, která za svůj debut Týdny získala cenu Magnesia Litera za poezii, přichází v roce 2019 s provokativní básnickou skladbou, která je osobitým příspěvkem k diskusím týkajícím se tématu celosvětové environmentální krize
.
Pokračování knihy Jiřího Hlušičky „Reflexy a reflexe“ vychází v předvečer autorova životního jubilea. Představuje opět výběr fotografií z posledních let, doplněný autorovými básněmi.
"Pokud máte rádi škatulky, tak je to: Feministická agitační romantická menstruační poezie. Pokud nemáte rádi škatulky, tak jsou to příběhy všedního dne. Autoterapie. A momentální výstřely slov, nálad a dění."
Kniha Hranice a zdi je již pátou sbírkou autora, jehož tvorba vzbudila nebývalý ohlas. Těsnohlídek se vrací k delším útvarům, které charakterizovaly především jeho debut Násilí bez předsudků (Cena Jiřího Ortena).
V básnické sbírce se mísí vzpomínky na rodiče, elegie na přátele, variace na Vergiliovu Aeneidu či na středověkou irskou a moderní francouzskou poezii – básníkův hlas ustavičně rozmlouvá s jinými hlasy a básně dávají prostor životům druhých.
Kniha Listy trávy je první český překlad původního vydání Leaves of Grass (1855) Walta Whitmana. Obsahuje i pasáže, které v pozdějších vydáních sám básník vyškrtal nebo poupravil.
