Ranní výkřiky jsou dvojjazyčnou sbírkou mladého ukrajinského básníka, který do domácí literatury nečekaně vstoupil už jako dítě a první sbírku vydal těsně před válkou.
Básně Tomáše Gabriela bedlivě zkoumají, jak snadno se pod jazykem zřítí každá stylizace. Stačí jen trochu rozšířit segment zabírané skutečnosti a to, čím bychom tak rádi byli, se rázem zdá být nedohledné, legrační.
Soubor tří básnických knih Petra Borkovce, vydaných v minulých letech nakladatelstvím Fra, obsahuje tituly Vnitrozemí –Vybrané a nové básně 1990–2005 (2005), Milostné básně (2013) a Herbář k čemusi horšímu (2018).
Nové, textově nejspolehlivější vydání. Básnické a okrajově též prozaické dílo Egona Bondyho z první poloviny padesátých let představuje jedno z logických vyústění a pokračování literatury druhé generace českých surrealistů.
Básnickou tvorbu Soni Kociánové lze charakterizovat především jako osobité hledání možností vyjádření a záchytných bodů uprostřed života a světa, kde „lidé jsou prý veselí / už jen ve výčepu / nebo v posteli“; ...
Potulný japonský básník Nanao Sakaki (1923–2008), souputník a přítel Garyho Snydera a Allena Ginsberga, představuje nepříliš známou tvář Japonska mimo svou rodnou zemi. Výbor poezie v překladu Jiřího Weina.
Ptáčkovo básnické dílo patří k nepominutelným hodnotám české poezie sedmdesátých let. Jeho básnické texty oslovily básníka Andreje Stankoviče a zejména hudebníka a zpěváka Filipa Topola, který část jednoho z nich - Sbohem a řetěz - nazpíval.
Tato klasická dvoudílná veršovaná tragédie proslulého dramatika Johanna Wolfganga Goetheho je považována za jedno z nejvýznamnějších děl německé literatury.
Básnická sbírka Hodina mezi psem a vlkem pochází z 60. let, stejně jako Smuténka či Metličky. Po vydání těchto děl byl básník zahnán do politického ústraní. Za své dílo byl oceněn až po roce 1989.
Reedice antologie z veršů slavného francouzského "prokletého" básníka, která v klasickém překladu Vítězslava Nezvala pod názvem "Básně" poprvé vyšla již roku 1956.
Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury.
První díl textů francouzského básníka, dramatika, teoretika a herce, jehož dílo vyrostlo z meziválečné avantgardy a mělo silný vliv na moderní myšlení o divadle i na pochopení autenticity v literární tvorbě.
