V roce 2024 uplyne 100 let od smrti velkého pražského Němce, spisovatele Franze Kafky. Snad každý zná jeho černobílé
kresbičky, např. muže zhrouceného za stolem.
Poslední člověk je vedle Frankensteina patrně nejlepším dílem Mary Shelleyové. Apokalyptický román se odehrává koncem jednadvacátého století, kdy je země zasažena neznámou pandemií, jež se rychle rozšíří po celém světě a téměř vyhubí lidstvo.
Kniha je „memoár-románem“ napsaným přístupnou a atraktivní formou rozhovoru dvou mnohaletých přátel, básníků a držitelů Ceny Magnesia Litera, Milana Ohniska a zpovídaného Martina Reinera.
„Kafka? To byl ten spisovatel, kterého nebavila úřednická rutina a celý život strávil v Praze?“ Opak je pravda. Novinářka Judita Matyášová a fotograf Jan Jindra odhalují jiného Kafku.
Při příležitosti 50. výročí spisovatelova úmrtí (23. 4. 1908 Hronov–7. 5. 1973 Montclair, USA) vychází v novém přepracovaném vydání Životopisný portrét Egona Hostovského z pera jeho dcery, redaktorky a překladatelky Olgy Hostovské.
Sedmý svazek Demlových spisů obsahuje tři knihy, vydané v témže roce 1926: Tepna, Hlas mluví k slovu a Mohyla. Deml v nich podává lyrický dokument mikrohistorie – jednak městečka Tasov, jednak své vlastní rodiny a jejích kořenů.
