Louis Kahn (1901–74) je vedle Le Corbusiera a Miese van der Roheho jedním z nejproslulejších architektů modernismu, kteří nejvíc ovlivnili následující generace.
Publikace je věnována plzeňskému rodákovi profesoru Jaroslavu Šafránkovi, jedné z velkých českých osobností. V letech 1948–49 působil jako děkan Lékařské fakulty v Plzni, proto jeden z pavilonů fakulty nese jeho jméno.
Minarety, cibulové věže, ke kterým se tu vše naklání, impozantní moderní budovy na obzoru i roztomilé domky v pastelových barvách, rozházené po okolních kopcích. To je neodolatelný pohled, na kterém stojí magnetická přitažlivost Sarajeva.
Netradičně řešená „dvojkniha“ obsahuje dva samostatné texty, jež spojuje téma bitev za první světové války na řece Soče na nynějším italsko-slovinském pomezí.
Přemýšlení o středověkých starých babách a jejich obrazech má emancipační hodnotu – vysvobozuje nejen z konvencí a pout, ale i z diktátu mladě se jevícího, zdravého, pracovitého a množícího se těla.
Povinnost vést stavební deník vyplývá ze zákona. Je-li veden výtvarníkem, není divu, že smíchá technická data s vlastní fantazií. Polovinu knihy tvoří 36 kreseb tesařskou, zednickou a truhlářskou tužkou.
Seznam 110 mimopražských sběrných míst, kde byly na pokyn německých okupačních úřadů české svitky Tóry shromažďovány před svozem do Prahy, se stal cestovní mapou pro fotografku Sheilu Pallay a historika Julia Müllera. Ti všechna místa procestovali.
Vydejme se spolu s Alešem Česalem do nejzápadnějšího koutu naší vlasti, na Chebsko a Ašsko. Krajinou, kterou formovala řeka Ohře. Do země s pečetí podzemního ohně a léčivých pramenů. Do krajiny plné středověkých památek i přírodních krás.
