Křížové výpravy ve 14. a v 15. století zdaleka nepředstavují jen lehkovážná dobrodružství rytířů pozdního středověku, ale odrážejí zásadní moment budování předmoderní Evropy.
Těšínská jablíčka. A ještě kyselá…Mohlo by se zdát, že spojovat něco takového s válkami, byť polozapomenutými, se ani trochu nehodí. A přece asi nejlépe vystihují obsah této knížky.
Není mnoho zemí na světě, které mají tak blízký vztah k Izraeli jako Česko. Válku o svoji nezávislost vybojoval i díky dodávce zbraní odsud, to vytvořilo pevnou vazbu. Kolem Izraele a také Palestiny je tu ale také hodně mýtů a nepochopení.
Po letech strávených v Parašutistickém pluku, ve Speciální letecké službě (SAS) a dvou výstupech na Everest je Jay Morton ten nejpovolanější k odhalení, jak se stát nejlepším z nejlepších.
Zajištění vnitřní bezpečnosti je jedním z primárních závazků státu vůči občanům a podílí se na ní celá řada aktérů od policejních, zpravodajských, celních a justičních orgánů až po soukromé bezpečnostní služby.
První samopaly, samonabíjecí zbraně, děla střílející do stratosféry nebo prototyp moderní útočné pušky. Vedle toho zákopové palcáty, zkrácené bajonety, ocelové šipky shazované z letadel a lov na vznášející se balóny. To všechno byla 1. světová válka.
Československý odboj v Polsku se v roce 1939 formoval za velmi svízelných podmínek a v atmosféře, která zpočátku nepřála obnovení zahraničních jednotek po vzoru legií z první světové války.
Oberwachtmeister Benedikt Peter (1785–1863) patří k těm účastníkům napoleonských válek, o nichž máme k dispozici jen značně neúplné informace a z velké části jsme odkázáni na to, co o sobě napsal on sám.
Kniha popisuje část retribučního soudnictví, jímž domácí poválečná spravedlnost reagovala na zločiny spáchané v temném období našich dějin, vymezeném dekrety prezidenta Edvarda Beneše mezi 21. květnem 1938 a 31. prosincem 1945.
Publikace mapuje historii protifašistického odboje v letech 1939–1945 v jednotlivých evropských zemích a hodnotí význam, který odbojové hnutí pro dějiny druhé světové války mělo.
Kniha se zabývá nejen válečnými operacemi podél železnice, ale také úpadkem morálky ve vojsku včetně „československého povstání“ v Irkutsku na jaře 1919, kdy téměř došlo k občanské válce mezi legionáři.
Autor nastoupil ve věku 18 let, tedy rovnou ze školy, na nejkrvavější úsek Leningradského a Volchovského frontu. Jako voják Rudé armády došel až do Berlína. Zázrakem zůstal na živu.
Vzpomínky více než dvou set pamětníků na těžký rok 1938 nejsou jen suchým popisem tehdejších událostí - naopak barvitě a plasticky zachycují často velice hořké pocity těch, kteří byli tak krutě vyhnáni ze svých domovů.
V lidských dějinách není mnoho osobností, jejichž jména jsou synonymem mimořádných vlastností a činů. Hannibal, syn Hamilkarův, vynikající kartáginský vojevůdce a politik za druhé punské války (218-202 př. n. l.) mezi ně mimo veškerou pochybnost patří.