Autor prostřednictvím nejrůznějších typů pramenů (severské ságy, autobiografie, portréty) zpochybňuje starší představy, podle nichž se individualita rodí až s nástupem renesance a humanistického myšlení.
Jan ze Joinvillu, francouzský aristokrat,
senešal v Champagni a blízký přítel
Ludvíka IX., ve svém vzpomínkovém díle
Kniha posvátných slov a dobrých skutků
našeho krále Ludvíka Svatého vykreslil
panovníka jako ideálního rytíře a vladaře.
Kniha představuje jedinečný pokus o rekonstrukci slovanské mytologie a slovanského náboženství. Giesztor v ní zkoumá panteon slovanských bohů, rituály spojené s jejich uctíváním, včetně střetávání se slovanských náboženství s křesťanstvím.
Mýty o stvoření je možno považovat za nejdůležitější ze všech mytologických vyprávění, neboť tyto motivy se dotýkají základních otázek a problémů lidského života a dávají odpověď na nejdůležitější otázky lidské existence.
Pérák je zřejmě nejslavnější českou mytickou postavou 20. století. Tento legendární fantom druhé světové války bývá popisován jako hrdina skákající po nočních střechách pomocí ocelových per připevněných na nohou a bojující proti nacistům.
