Kniha představuje jedinečný pokus o rekonstrukci slovanské mytologie a slovanského náboženství. Giesztor v ní zkoumá panteon slovanských bohů, rituály spojené s jejich uctíváním, včetně střetávání se slovanských náboženství s křesťanstvím.
Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, si již
v 16. století dobře uvědomoval, jaké nároky na člověka
klade každodenní život. Přišel proto s konceptem
„duchovních cvičení v běžném životě“.
Chudá dívka Bernadetta Soubirousová z malého francouzského městečka Lurdy se roku 1858 stává svědkem zjevení jakési krásné Dámy, což navždy změní její život – i životy milionů věřících.
Někdy možná máme pocit, že o něco v životě přicházíme. Ostatní nám připadají spokojenější, úspěšnější, jejich život vypadá zajímavěji. Jindy se pro něco rozhodneme, ale vzápětí nás napadne, jestli na nás někde nečeká něco lepšího.
Denně stojíme před množstvím pro náš život
méně nebo více důležitých rozhodnutí. Vždy bychom
se ale chtěli rozhodnout správně. Co to ale vlastně
je správné rozhodnutí?
Autorem tohoto nového velkého úvodu do dějin křesťanství je jeden z předních světových teologů, tvůrce řady tematických příruček a sborníků, které se následně staly bestsellery.
Teologie těla je soubor promluv Jana Pavla II. přednesených během prvních pěti let jeho pontifikátu. Svatý Otec v nich postupně odhaluje ohromující vizi manželství a lidské lásky v Božím plánu.
Tato kniha se pokouší nalézt a pojmenovat
styčné body mezi třemi velkými duchovními cestami – ignaciánskými duchovními cvičeními, jógou
a zenem, které vycházejí ze tří zásadních náboženských tradic – křesťanství, hinduismu a buddhismu.
Jak poznat, že se v životě rozhodujeme správně?
Při každém rozhodování, ať už se týká velkých životních výzev, nebo nepodstatných záležitostí, nás ovlivňuje
řada okolností.
"Modlitba musí reagovat na realitu
– na to, co opravdu je. Duchovní život
západní křesťanské církve nejvíce podrylo
odloučení teologie od spirituality, nauky
od praxe."
Štěstí je dnes předmětem zvýšeného zájmu společenských věd i široké veřejnosti. Kniha reflektuje současné teologie štěstí a poukazuje na rozdílný přístup v protestantské a katolické tradici.
Tato kniha přenáší sílu a moudrost
mnišské duchovní tradice do jednadvacátého století. Sestra Joan se
opírá o svatého Benedikta, který již
v šestém století usiloval o morální
integritu tváří v tvář pohanskému
Římu.