Nejprodávanější knihy nebo omalovánky - duben 2025
poezie

Řecká tragická poezie je bytostně politická, neboť život v polis i jeho inverze je ústředním tématem tragického dramatu. V této knize si proto autor klade za cíl pojednat o politických aspektech athénského tragického divadla a odpovědět na několik otázek.

Výbor z poezie amerického spisovatele R. Carvera (1939–1988), který proslul především jako autor povídek. S doslovem a básněmi Tess Gallagherové, autorovy druhé manželky.

Kniha představuje dosud nejrozsáhlejší výbor Chlebnikovovy poezie v češtině. Překladatelé přeložili (až na výjimky, jakou je například palindromická báseň) všechny Chlebnikovovy verše z tohoto zásadního období autorovy tvorby.

Pruské noci jsou jediným básnickým dílem Alexandra Solženicyna. Tato bezvýhradná, značně autobiografická výpověď svědomí a pravdy vznikala v pracovních táborech někdy během padesátých let.

Sbírka Šustí pytlíky bonbónů obsahuje drobné bonbónky inspirované minimalismem některých tradičních básnických forem Dálného východu.

Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury.

Jedna z největších básnických sbírek 20. století, vpravdě kultovní Kvílení, vychází poprvé v češtině v samostatném svazku - v klasickém překladu Jana Zábrany, který mohutně ovlivnil i moderní českou poezii. 2. svazek edice angloamerických básníků.

Odevzdat se žáru, nechat se vypalovat jako hrnčířská hlína v peci. V básních Kláry Machů dochází k prostupování bolestného a tvůrčího, pod nožem řezbáře, v zemi, ve výhni slunce. Síla, která se tu rodí, jde ruku v ruce s jemností.

Bibliofilsky koncipovaná kniha pevně vykrystalizovaných básní o bytostech, kterým říkáme EVY a které jsou podstatou našich lásek a našeho osudu. Jejich křehké duchovní i smyslné levitace dokonale vystihují litografie Vladimíra Suchánka.

Mezi squaty a kostely, dlažebními kostkami a neodkladnými touhami, mezi dopolední kocovinou a archetypy, které lze nahmatat jen v bezčasí. Tam všude pronikají Sosoiovy verše, beznadějně poetické a zároveň místy vulgární.