Odevzdat se žáru, nechat se vypalovat jako hrnčířská hlína v peci. V básních Kláry Machů dochází k prostupování bolestného a tvůrčího, pod nožem řezbáře, v zemi, ve výhni slunce. Síla, která se tu rodí, jde ruku v ruce s jemností.
Bibliofilsky koncipovaná kniha pevně vykrystalizovaných básní o bytostech, kterým říkáme EVY a které jsou podstatou našich lásek a našeho osudu. Jejich křehké duchovní i smyslné levitace dokonale vystihují litografie Vladimíra Suchánka.
Mezi squaty a kostely, dlažebními kostkami a neodkladnými touhami, mezi dopolední kocovinou a archetypy, které lze nahmatat jen v bezčasí. Tam všude pronikají Sosoiovy verše, beznadějně poetické a zároveň místy vulgární.
Nejnovější sbírka Anny Brikciusové pokračuje v tendenci, jež je u ní patrná od chvíle, kdy napsala svou první sbírku. Je to postupně vzrůstající úspornost a sevřenost textů.
Tak jak ve vlnách se střídá den s nocí a trvání s pomíjivostí v příboji radosti, hledáme každý sebe. Kdyby existoval někdo, kdo sám od sebe vytuší co svět potřebuje a zařídí dřív, než se vysloví!
Básnické sbírky, poemy a prozaické texty Milana Kocha (3. 10. 1948 Praha – 18. 11. 1974 Praha) pocházejí z let 1965–1974 a v tomto svazku jsou seřazeny podle samizdatového vydání, které pořídila Kochova manželka Mirka Kochová (1951–1975).
Jsou různé knížky poezie… A jeden svébytný druh existence vykazují knížky plné nenechavých textů, knihy, co
bací, svůdné a vrnivé! Cucat vnitřní mňau žije právě tak.
Nehmotná vysněná žena provází básníka v jeho páté sbírce skutečností bytu i kanceláře, ulicemi jeho města, ale zejména představami a vizemi, vládne jeho nocím, je královnou jeho srdce, těla i mysli.
Leoš Mareš o ní řekl, že je supernova, zjevení něčeho tak výjimečného, že se z ní v budoucnosti stane významná osobnost kulturního života. Autorka Kateřina aka @svojost svým literárním umem uhranula nejen milieniály.
