Do Broumova roku 1866, vyrabovaného pruskými vojáky, přichází hraniční inspektor finanční stráže Eduard Plischek. Na hranicích vládně nejistota a pašeráci toho bohatě využívají...
Můj otec byl zahradníkem. Nyní je zahradou.
Příběh otce, syna a posledního úsvitu – milosrdného a nelítostného zároveň.
„Tato kniha nemá jednoduchý žánr,“ píše Georgi Gospodinov, „musí si ho vynalézt sama. Stejně
jako smrt nemá žánr. Jako život...
Katastrofy jsou ze své podstaty těžko předvídatelné. Neexistuje žádný historický cyklus, který by nám pomohl předvídat
příští pandemie, zemětřesení, požáry, finanční krize nebo války. Když však katastrofa udeří, měli bychom být připraveni...
Ve svém třetím a zatím posledním románu Časokryt, přeloženým do několika světových jazyků, v Bulharsku oceněným jako nejlepší román roku, a ověnčeným také prestižní Mezinárodní Bookerovou cenou (2023), využívá Georgi Gospodinov fiktivní postavu Gaust
V roce 1927 koupil dům v Matoušově ulici na Smíchově vdovec, židovský právník Eduard Schwarz, aby pro sebe a svou rodinu získal důstojné sídlo. Měl štěstí, že zemřel dřív než začala druhá světová válka.
Když se desetiletý Matěj dozví, že musí jet s rodinou na pohřeb prastrýce, kterého sotva zná, není z toho nadšený. Netuší, že jeden kratičký okamžik na vesnickém hřbitově strhne jeho poklidně plynoucí život do proudu divokých dobrodružství.