Po sbírkách Chutě (2019) a Covido(p)tikum (2021) třetí básnická sbírka Petra Čecháka, v níž by autor chtěl vést dialog s krajinou barrandovských skal a ve které má trilobit vůbec moc řečí, když se dívá ze své perspektivy na proměnlivý, nestálý svět.
Sbírka Česká litanie svérázným způsobem připomíná vybrané aktéry zdejší kultury a novodobé historie. Literáti, výtvarníci či hudebníci se v ní potkávají s faráři, politiky a ornitologem, hrdinové s padouchy a oběti s fízly, tragické s komickým, ...
Opožděná básnická prvotina Aleše Berného nabízí působivé epické pásmo z pražského Podskalí: rozhovor (lhostejno, zda imaginární, či skutečný) s někdejší láskou se v něm mísí s obrazy z dětství i líčením nevratné proměny celé čtvrti.
Autorčino lyrické já touží a miluje, trápí se a raduje. Snaží se dotknout světa, který je v každém z nás: světa subjektivního, naplněného vlastními symboly, jinotaji a metaforami.
Sbírka Alžběty Michalové (1991) v lecčems navazuje na její úspěšný debut Zřetelně nevyprávíš (Fra 2014), na sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků, v nichž vystavila křehký a krutý účet matce a otci (Viola Fischerová).
Debutová básnická sbírka Františka Formánka zaujme svou epičností a rytmikou. Formánek se vrací do světa dětských her a do dob dospívání; všímá si překvapivých detailů, špíny a drsnosti, popisuje nevybíravé chování k hospodářským zvířatům, ...