Odevzdat se žáru, nechat se vypalovat jako hrnčířská hlína v peci. V básních Kláry Machů dochází k prostupování bolestného a tvůrčího, pod nožem řezbáře, v zemi, ve výhni slunce. Síla, která se tu rodí, jde ruku v ruce s jemností.
Básnická sbírka Alexandry Brockové Číhat na mech je sebevědomým debutem. Promyšleně komponovaná kniha nenápadně vrací do současné české poezie vysoký básnický styl.
Kniha představuje dosud nejrozsáhlejší výbor Chlebnikovovy poezie v češtině. Překladatelé přeložili (až na výjimky, jakou je například palindromická báseň) všechny Chlebnikovovy verše z tohoto zásadního období autorovy tvorby.
Deník haiku by mohl se svými staršími bratry říct (a připomenout Karla Poláčka): „Bylo nás pět.“ Přáli bychom si slyšet, jak kterýkoli z nich přidá otázku: „A kolik nás ještě bude?“
Svět poezie Petra Ligockého je vymezen gestem trvale přítomné laskavosti vůči ostatním i sobě, které se objevuje i ve sbírkách předešlých, zde však je umocňováno zkušeností hned několika generací.
Máte rádi poezii, ale také původní folkové písně ve stylu Kryla, Dylana nebo Cohena
s texty bez politické korektnosti? Obojí najdete v nové sbírce Ondřeje Kašiny
„Doříkání“.
Nela Bártová sedí jako štěnice na zdi a poslouchá songy, milence i debily, sbírá cesty i autentické promluvy, loví poznámky, fráze, urážky, místa i lidi a hněte z nich granáty, které v rauši háže na stránku dřív, než stačí vybuchnout.
Slavomír Kudláček zachycuje v knížce chod času z pozice někoho, kdo stojí uprostřed proudu. Dny se mění v týdny, týdny v měsíce, měsíce v roky, roky v bezčasí, dobré se mění ve špatné a špatné mizí za ohybem odpuštěno či zapomenuto.