„Dlouhé“ 19. století, doba od konce 18. věku do vypuknutí první světové války, nebylo jen stoletím zrodu občanské společnosti, dobou dotváření politických struktur, diplomatických jednání, málo trvanlivých mírových smluv a válek.
Michel de Nostradame (1503-1566), zvaný Nostradamus, proslul především jako autor nejednoznačných a varovných proroctví. Monografie francouzského historika D. Crouzeta však dokládá, že to byl ve své době především významný lékař a zbožný humanista.
Polský historik zasvěceným způsobem zkoumá podobu učení o trojím lidu v českém prostředí 14. a 15. století, tedy v době, kdy již v západní Evropě poněkud ztrácelo na síle.
První svazek nové edice Dějiny Evropy podává přehled dějinné epochy, ve které se položily základy pro pozdější evropské dějiny: řeckého a římského starověku.
Události v Chebu v únoru roku 1634 patří v českých dějinách k těm nejznámějším, dosud však byly líčeny převážně z pohledu zavražděného Albrechta z Valdštejna.
Autorka se věnuje skupině Nakam, polovojenské organizaci přeživších holokaustu, kterou vedl Abba Kovner a která plánovala genocidní pomstu na německém národě.
Tvarůžkova kniha Šerm šavlí z roku 1910, jejíž reprint vydáváme po 115 letech, je dodnes ceněnou metodikou šermu sportovní šavlí, zvláště mezi zájemci o evropská bojová umění a klasický šerm.
Městské prostředí bylo od středověku prostorem inovací. Od 13. století byla města v české a moravské sociokulturní krajině součástí mohutného transformačního procesu, který zásadním způsobem proměnil celou společnost.
