Soubor výňatků z milostných dopisů Azurový inkoust je svědectví o tragické lásce z dávných let, vtělené do projasnělého slovesného tvaru. S citlivým doprovodem kreseb ostravské malířky Hany Puchové...
Vít Dan Kolinger a jeho poezie neuhýbá ani o milimetr od toho, co autor doopravdy žije. Jeho básně nestojí na žádných vyumělkovaných pózách, na vzletných formulacích vykalkulovaných pro efekt apod.
Svět poezie Petra Ligockého je vymezen gestem trvale přítomné laskavosti vůči ostatním i sobě, které se objevuje i ve sbírkách předešlých, zde však je umocňováno zkušeností hned několika generací.
Slavomír Kudláček zachycuje v knížce chod času z pozice někoho, kdo stojí uprostřed proudu. Dny se mění v týdny, týdny v měsíce, měsíce v roky, roky v bezčasí, dobré se mění ve špatné a špatné mizí za ohybem odpuštěno či zapomenuto.
Toto je básnická kniha, která se dobírá podstaty prostřednictvím prožitých textů a zároveň propracovaným jazykovým systémem, který nás vede k tomu, že chceme jednotlivé texty a pasáže pročítat znovu, aniž bychom ztratili vědomí
V tvorbě Miroslava Salavy se snad nenajde jediná báseň, která by nekončila zmařenou pointou — ve smyslu zmar, marnost, beznaděj, nicota. Není to ovšem žádná dekadentní póza, natož pak samoúčelné veršování.
Římský deník spolu s Římskými sonety je holdem Římu, městu, které Vjačeslav Ivanov (1866–1949) považoval za svůj druhý domov. Martin C. Putna Ivanovovy básně doprovodil komentáři, ukázkami vzpomínek Ivanovovy dcery Lidije a doslovem.
Sbírka napsaná uprostřed neklidné Evropy vyhlížející klimatickou katastrofu. Autorka v ní čelí pandemii, mateřství, očekávání společnosti i sobě samé. Píše o vlasech, kamenech, prsou a matkách. Píše o těle, protože to jediné vlastní.
