Sochař, malíř, architekt a básník. Génius, který vdechl renesanci duši.
Toskánský rodák Michelangelo Buonarroti patří k titánským zjevům, jejichž nesmrtelný tvůrčí odkaz ani po staletích neztrácí nic z mimořádné umělecké působivosti.
Publikace Eva Eisler – Ochočené nekonečno nabízí nový pohled na dílo výjimečné umělkyně, jež se plynule pohybuje mezi šperkem, designem, architekturou a volným uměním.
Tanec byl a je součástí všech kultur, doprovází rozmanité události lidského života a naplňuje širokou škálu účelů jako zvláštní prostředek symbolické komunikace.
Obsáhlá monografie malíře Vladimíra Svobody (1951) nabízí ucelený pohled na jeho dílo, které vznikalo po dobu pěti desetiletí. Na více než 300 stranách mapuje tři klíčová období autorovy tvorby.
Kde se vzala fotografie na papíru? Jak vypadaly první světelné obrazy na papírové podložce a kdo byli jejich tvůrci? Ve kterých oblastech se uplatnila a čím fotografie na papíru zaujala své první sběratele?
Deformace psychologického prostoru způsobené agorafobií a klaustrofobií na konci devatenáctého století se záhy začaly projevovat také v architektuře, urbanismu či filmu.
V této knize osmi esejů se známý historik architektury Christopher Long zabývá významy spisů a designérské práce Adolfa Loose, kulturního světa, do kterého byl zasazen, a toho, jak na něj pohlíželi kritici a veřejnost.
Přestože byl Pavel Vavroušek (*1946) zařazen významnou historičkou umění Annou Fárovou na dnes již legendární výstavy v Činoherním klubu a následnou přehlídku 9 & 9 v Plasích, jeho tvorba zůstala až do nedávna známa jen několika málo odborníkům.
Objevte nejstarší litografickou dílnu v Čechách – uměleckou tiskárnu v Říční ulici na Malé Straně v Praze. Založil ji známý pražský tiskař František Toci ještě za dob císaře pána.
Michaela Bartoňová patří k nejprogresivnějším umělcům loutkového divadla. Neustále překvapuje svou kreativitou i experimenty, v posledních letech zejména na poli digitálního loutkového divadla.
Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921–1930, respektive 1931–1939.
