Vláda Jindřicha VI. (1422–1461) z lancasterské větve dynastie Plantagenetů vyústila v jeden z nejničivějších konfliktů, jaký se kdy odehrál na území ostrovního království.
O zapojení českých a slovenských letců do bojů první a druhé světové války už toho bylo napsáno mnoho. Nesrovnatelně méně je zmapována jejich účast ve střetech vedených nad územím Československa, zejména v dobách označovaných za mírové.
Toto je kniha o velmi odvážném muži, který neochvějně sloužil své zemi, i když nesouhlasil, a často velmi hlasitě, s tím, jak Japonci ponorky používali. Zendži Orita je velmi hrdý na to, co během války dělal, a součástí toho bylo i zabíjení Spojenců.
Po válce se Felix Weinberg, aby vůbec dokázal jít dál, rozhodl potlačit své vzpomínky a neohlížet se zpátky. Málokdo by uvěřil, že uznávaný vědec a univerzitní profesor fyziky jako dospívající chlapec prošel peklem koncentračních táborů a přežil i pochod smrti.
Kompilace různých prací legionáře a učitele Václava Valenty, který byl v meziválečném období jako Valenta-Alfa známým autorem knih a her pro děti s legionářskou tematikou.
Tři pohnuté kapitoly ze života „obyčejného člověka“, třikrát v krátké době vtaženého do víru historických událostí, v nichž nakonec nesehrál roli jen zcela obyčejnou.
Zkušený publicista ve své knize zachycuje průběh sovětské války v Afghánistánu, která se odehrávala v osmdesátých letech minulého století a která ve svých důsledcích ovlivnila dění na mnoha místech planety.
Publikace mapuje historii protifašistického odboje v letech 1939–1945 v jednotlivých evropských zemích a hodnotí význam, který odbojové hnutí pro dějiny druhé světové války mělo.
Kniha strategických rébusů pokrývá deset historických epoch a zavádí čtenáře na mnoho bojišť od dob antického Řecka a Říma přes Napoleonova tažení až po první a druhou světovou válku.
Druhá světová válka, východní fronta. Členové trestaneckého praporu jsou vysláni na odvážnou misi za nepřátelské linie, navíc v ukořistěných tancích a – v rozporu s pravidly války – převlečeni do nepřátelských uniforem.
„Byla bitva, byla, tam u Solferina, teklo tam krve moc, krve po kolena…," zpívalo se u nás před sto padesáti lety. Italská bojiště byla vždy místy, kam generálové z Vídně rádi posílali pluky a prapory z českého království.
