Kniha českých říkadel a básniček je luxusní sbírkou, která obsahuje více než 350 známých i méně známých lidových říkadel. Tato říkadla provázejí děti od útlého věku a předávají se z generace na generaci, čímž udržují tradici českého folklóru.
Tato prima kniha je plná krásných českých říkadel a básniček. Je doplněná o šest skládaček. Každá skládačka má 6 pevných dílků, které hravě zvládne složit každý. Přečtěte, naučte se a složte si dvanáct českých říkanek.
Dělit nulou nelze, anebo…? Sbírka poezie brněnského autora nepřekračuje žádná tabu. Jen si hraje s myšlenkou, že výsledek nepovoleného dělení se může blížit nekonečnu a také představovat i život sám. A to ve své délce, rozpětí, hloubce i kráse.
Z rozsáhlého díla velikána světové literatury Johanna Wolfganga Goetha (1749–1832) ční dramatický text, na němž básník s přestávkami pracoval po celý život – Faust. Méně známá je ovšem komorní a zárodečná podoba tohoto dramatu.
Autorčino lyrické já touží a miluje, trápí se a raduje. Snaží se dotknout světa, který je v každém z nás: světa subjektivního, naplněného vlastními symboly, jinotaji a metaforami.
Osudy některých českých básníků jsou dobrodružnější než leckteré akční filmy. K těm opravdu pozoruhodným patří i životní příběh zapomenutého Jana Tumlíře.
Úsměv a smích rozsvěcují svět. Přesně tak působí ilustrace Adolfa Borna a humor Jiřího Žáčka v knížce Láry fáry, třesky plesky. Děti to mají rády. Básničky jsou veselé i něžné, rozpustilé i poučné a krásně se říkají.
Debutová básnická sbírka mladého českobudějovického autora zaujme čtenáře
svou kompaktností a rozhodností tvůrčího gesta. V nestrojených, silně
prozaizovaných promluvách se Šimon Leitgeb vrací do doby vlastního dětství a
raného dospívání.
Co sděluje básník svým čtenářům ve své nové sbírce? Například: Nikdy nežij život napůl, opatrně, s bázní, nebudeš mít štěstí, radost jako z krásných básní. Je známo, že Jiří Žáček nechce nikoho poučovat.
Ironii, absurditu a grotesknost sbírky Nepřeháním si můžete užít trochu jako hru. Jenže co když se za ní schovává něco mnohem hlubšího a bolestivějšího?
Jako by subjekt těchto veršů spočinul v klidu valašské dědiny, a i když je konfrontován s těžkou nemocí, toto zklidnění mu nabízí možnost intimněji vstupovat do krajiny a zakoušet v ní zázrak Božího stvořitelského díla.
