Kniha Umění brát život s lehkostí je inspirací k prožití života s lehkostí. Marie Luise Ritterová v ní velmi osobním a nemilosrdně upřímným stylem vypráví příběhy o tom, jak zachovat klid ve stresujících situacích.
Tato kniha má několik výkladových či dějových linií, v nichž se pokouší zodpovědět následující otázky: Co by bylo, kdyby místo smrti panovala nesmrtelnost? Lze obnovit společenství mrtvých a živých, jaké udržovaly tradiční společnosti?
Přestože duševní nemoci pomalu přestávají být tabuizovány. Rozhovory s těmi, kteří vyšli z ulity a dokázali o své nemoci, jejím průběhu a životě s ní otevřeně mluvit, jsou krokem k destigmatizaci osob s duševním onemocněním.
Proč jednomu klientovi psychoterapie nepomůže, zatímco jiný z ní má velký prospěch? Právě tak se od roku 1953 ptal Rogersův žák Eugen Gendlin, který na Chicagské univerzitě celých 15 let na tuto otázku hledal odpověď.
Všichni chceme žít zdravý život. Ale pouhé „nebýt nemocný“ zdaleka není totéž jako být skutečně zdravý. Stav opravdového uzdravení pociťujeme pouze tehdy, když se nám daří dobře fyzicky, psychicky i sociálně.
Proč se dnes stále mluví o tom, že syndromem vyhoření a depresí trpí rekordní počty lidí? Podle Thomase Currana za tím stojí tlak společnosti na to, abychom chtěli víc - abychom byli perfektní.
